O nás
V listopadu 2006 k nám do rodiny přišla dlouho očekávaná čtyřnohá kamarádka. Mamka ji donesla neočekávaně, jednoho večera se objevila ve dveřích s malým černým uzlíčkem pod bundou. Se sestrou jsme se nahrnuly a ptaly se čí to je, protože nás nenapadlo nic jiného, než že nám ji jen donesla ukázat. Jaké bylo překvapení když nám řekla, že psí mimino je naše. Okamžitě jsem šla vybrat jméno a rozhodlo se o jméně Jenny.
Od začátku se u nás tvrdilo, že pes do postele nepujde, ale kdo by odolal takovému prckovi, který smutně sedí uprostřed pokoje a plače?? :-D. Když byla Jenny malá, byla pěkný raubíř, pořád lítala, všechny svoje hračky škubala a my si říkali, že tak hyperaktivní štěně, snad nikdo jiný nemá. Po příchodu Afynky se náš názor změnil a teprve teď jsme si všimli, jak se v necelých svých čtyřech letech Jenny zklidnila. Největší vandalské období měla Jenny do prvního roku života, když zůstávala sama doma. Veškeré letáky a papíry rozcupované, věšák s věcmi shozený a oblečení roztahané všude po domě, věci ze skříně vysoké 60 cm ´nepochopitelně´ poshazované. Ale toto máme už naštěstí za sebou. Poslušnost učila Jennynku mamka, různé prvky s dogdancingu jsem Jennynku naučila já i mamka a myslím, že jí to ohromně baví. S Jenny mamka (mimochodem pro Jenny je panička právě mamka) běhá rekreačně agility
Jenny s mamkou
Už na střední škole jsem začala toužit po vlastním pejskovi, ale protože jsem byla na internátě, tak to nebylo možné. A poté co jsem ve zlínském útulku poznala fenku Roxy, se moje touha po psovi jen zvětšila. Roxynku jsem si brávala na víkendy a i když už má jiného pána, pořád na ni myslím a doufám, že se má dobře. Čas strašně letěl a najednou jsem byla ve čtvrťáku a před zkouškou dospělosti, moje prosba byla jasná, pokud udělám maturu a dostanu se na Veterinární univerzitu, chtěla bych psa. Maturita byla úspěšně za mnou a přijímačky překvapivě taky. A tak se k nám 30. 6. 2010 dostal malý ďáblík jménem Afya (jméno jsme jí dali my, na útulku se jmenovala Esterka).
Afynka se podle mě rychle učí, sice máme trochu problémy se štěkáním po kolemjdoucích lidech, psech a dětech, ale myslím, že se to o takových 50 % co ji máme zlepšilo. S pejsky vychází dobře (i když teď ostatní spíš ignoruje a víc dává najevo, když se jí něco nelíbí). V budoucnu bych se s ní chtěla věnovat nějakému psímu sportu a její vášeň pro skákání ji podle mě předurčuje k agility nebo dogfrisbee, a protože ráda všechno honí, určitě bych s ní chtěla vyzkoušet coursing. Zatím ale pilně trénujeme poslušnost, párkrát jsme byly v psí školce ve Zlíně. Od začátků září 2010, po dobu 8 týdnů, jsme navštěvovaly (já, mámka, Afy a Jenny) kurz základní poslušnosti v holešovském kynologickém klubu. Od konce května 2011 běháme s Jenny i Afy agility :)